Založit webové stránky nebo eShop

Péče o srst

Česání a koupání

Výhoda boloňského psíka je v tom, že nelíná, ale jeho srst se obměňuje česáním jako lidské vlasy. Toto bylo, kromě kontaktní povahy těchto psíků rozhodující při výběru pejska pro naši rodinu žijící v malém bytě. Je pro mě důležité trávit volný čas tím co nás baví místo věčného uklízení spadaných chlupů. Srst boloňáčkům dorůstá délky cca 10cm, je nepřiléhavá, vločkovitá, čistě bílá, jen uši a hlava se toleruje do jednoho roku nažloutlá. Waldíka pročesávám 1-2x týdně, nejlépe po koupání, aby se srst neničila obrušováním při česání špinavé srsti. Nejprve je vhodné pročesat kartáčem a dále pak používám kovové hřebeny různé hustoty zubů. Důležité je pročesat i proti srsti. Waldíka jsme začali česat již od druhého dne, kdy jsme si jej přivezli domů, a to denně, a tak si krásně na tuto činnost zvykl a bere to jako samozřejmost. Česání pro nás není stresující záležitostí. Používám kartáč Salon a hřebeny Trixie, které mi vyhovují i když jistě existují profesionální hřebeny, které Vám mohou práci ještě lépe usnadnit. Kvalita srsti je individuální u daného psíka, ale jistě platí, že pokud pejska často koupu a fénuji, srst je tímto namáhána a rychle se vysuší a oslabí. Je proto nutné používat vhodnou kosmetiku. Po vyzkoušení různých značek, při jejichž požívání se Waldík věčně drbal, srst byla vysušená a špatně se rozčesávala, se mi nakonec nejlépe osvědčila kosmetika Bea natur, kterou již vůbec nekombinuji s žádnými jinými přípravky (při nadměrném kombinování různých značek se můžeme dočkat nepěkného překvapení v podobě reakce srsti a kůže, proto se nedoporučuje). Moc nám tato volba usnadnila kompletní péči o srst a přípravu na první výstavu. Díky Rozčesávacímu spreji není pro Wáju česání stresem a po naložení srsti do Lanolinového oleje (směs Proteinového kondicionéru s olejem dle návodu) se již vůbec necuchá, leskne se a při česání klouže hřeben po srsti. Na trhu je jistě spousta dalších kvalitních produktů, které šetří čas a přináší viditelné výsledky při péči o srst vašeho zvířecího kamaráda - je třeba vyzkoušet co bude nejlépe vyhovovat dané srsti, která může být více či méně kvalitní či problémová. Dalšími ověřenými a chovateli doporučovanými špičkovými značkami psí kosmetiky jsou např. 1All Systems, Pure Paws, Bio Groom. Waldíka jsme začali pravidelně koupat od třetího měsíce věku (malé štěňátko jsme koupali minimálně a pouze při větším ušpinění), kdy začal chodit na procházky (samozřejmě i do přírody kde je často bahýnko) a nyní koupeme dle potřeby, protože špinavá srst nemůže být v dobré kondici a současné kvalitní kosmetické přípravky časté koupání umožňují - jsou k častému použití určené. Musíme brát v úvahu, že společenská plemena bez podsady byla vyšlechtěna pro život v bytě a ne nadvoře a dle toho o ně musíme pečovat. Mráz ani zima mu nevadí - ovšem ne dlouhodobě. Nesmí však být dlouho mokrý. Pokud zmokne, je třeba ho po příchodu domů vysušit, popř. vyfénovat.

Stříhání

Srst boloňáčků se nemusí stříhat, je pouze vhodné ji zastřihnout na tlapkách mezi prsty jako prevenci kožních zánětů v těchto citlivých místech, v okolí konečníku z hygienických důvodů a v okolí očí tak aby srst mechanicky oko nedráždila.
Našeho Wájíka jsem 1x nechala zcela ostříhat v salonu (s tím, že jsem původně na výstavy chodit nechtěla) a v parném létě se mu jistě uleví od vrstvy husté srsti. Byl to však můj velký omyl. Jednak jsem zvolila špatný salon, takže nám pejska vzali strojkem na 0,5mm oproti domluveným 2 - 3cm. Vypadal opravdu úděsně a také nebylo poznat co je vlastně nyní za plemeno - byl to střih něco mezi pudlem, westíkem a bišonkem s patřičnou dávkou kreativity paní střihačky. Zaplakala jsem. Tím, že boloňáčci nemají podsadu, jsem mu sebrala jeho ochranu těla. Myslela jsem také, že bude po ostříhání snadnější česání, teď však vím, že lépe než pejska ostříhat je zakoupit kvalitní kosmetiku včetně rozčesávacího spreje, protože krátká srst se cuchá stejně jako dlouhá. Jsem opravdu ráda, že Wája je zase chundelatý boloňáček, protože mi to česání dlouhé krásné srsti velmi chybělo. Nehledě na to, že pro vystavovaní boloňských psíků je jejich ostříhání nepřípustné.

Tlapky a drápky

Tlapky často ošetřuji ochranným a regeneračním krémem - balzám na tlapky a drápky např. od firmy Pets are friends. Pomáhá ochránit tlapky zvířat před škodlivými vlivy prostředí a předcházet nepříjemným a bolestivým zánětům. Balzám působí nejen ochranně a protizánětlivě, potlačuje i svědění. Jistě můžete použít některý dětský promašťující krém např. Aviril, Leniens, avšak výhodou balzámu je to, že není mastný a tak na sebe nenabaluje špínu, jako když je kůže a srst mastná.
Drápky by měly být pevné, tvrdé, ale zároveň pružné, tak aby nedocházelo k jejich štěpení a lámání, které může mít za následek bolestivá poranění. Je třeba pravidelně kontrolovat jejich délku a dle potřeby je stříhat. Jak často záleží na tom, zda pes běhá venku, kde si drápky obrousí, nebo jsou většinu dne uzavřeni v bytě. Je zapotřebí sledovat zvláště pátý dráp na předních tlapkách, který je výše a pes si ho obrousit nemůže.

 

 

Zažloutlé zbarvení srsti

Obávali jsme zda Waldík nebude mít obtíže se zažloutlým zbarvením srsti pod očima, kolem tlamičky a na packách, ale jsem moc ráda, že tento problém nemusíme řešit - a pokud se objeví pár zažloutlých chloupků, řeším jejich odstranění vybělovacím gelem od Bea natur, se kterým jsem velmi spokojená, protože je maximálně účinný po několika aplikacích (2 - 3x vždy 2 dny nechat působit bez vymývání), není nutné vybělovat stále. Toto nežádoucí zbarvení vzniká působením slin a slz. Jedná se buď o genetickou záležitost (např. ruská linie má vyšší sklon k těmto obtížím než italská), jindy pak o projev alergie na krmivo (kuřecí) a umělá barviva či jiné složky v nich obsažené (soja), projev zánětu oka, neprůchodnosti slzných kanálků či mechanického dráždění oka např. srstí apod. Správná volba krmiva má jistě velký vliv na celkový zdravotní stav jedince - tedy také ovlivňuje stav kůže a srsti.

Potravinové doplňky

Pro kvalitní srst, kůži a drápky jsou dále vhodné některé potravinové doplňky. Jedná se o produkty s obsahem biotinu - vitamin H (např. Ungiotin), který je nepostradatelný jako ochranný faktor pro srst a kůži, včetně drápů. Používá se při nedostatku v osrstění psů či koček (vypadávání srsti, prořídlá srst, mastná srst), špatné kvalitě srsti a narušeném růstu rohoviny drápů psů a koček.

Pro pigment a pro napěstování vynikající srsti je výborná mořská řasa - např.produkt Spirulina. Spirulina je zelenomodrá mořská řasa obsahující velké množství vitamínů, minerálních látek a aminokyselin. Bohatá na železo, vitamíny skupiny B a antioxidant beta-karoten. Obsahuje plnohodnotné bílkoviny se všemi známými esenciálními aminokyselinami. Posiluje imunitu a odolnost proti choroboplodným zárodkům. Podporuje léčbu chudokrevnosti, čistící a detoxikační efekt hlavně u jater, ledvin a krve. Řasa může napomáhat i při léčbě cukrovky a při redukci hmotnosti. Vzhledem k obsahu křemíku je vhodná k prevenci osteoporosy. Uvádějí se protirakovinné účinky.

Dálším vhodným doplňkem je pupalkový olej pro zdravou kůži.

Probican pasta, která podporuje zdravou střevní mikroflóru (1 g pasty obsahuje 2 miliardy zárodků Enterococcus faecium) a je obohacena o vitamíny, je vhodná např. pokud odčervujeme či při léčbě antibiotiky pro úpravu narušené funkce střeva.

 

 

Antiparazitní přípravky

Jednoho dne si tak s Waldíkem lebedíme na gauči a tu koukám co mi to na ruku usedlo za zajímavou mušku, říkám si. A muška najednou hop hop a byla pryč. Wája má blechy. Našla jsem dvě - v bílé srsti bez podsady jsou krásně vidět. První co jsem na jejich hubení použila byl antiparazitní šampon, ale ten však vůbec nezabral. Blechy se vrátily a bylo jim s námi evidentně dobře. Za pár dní se na Wáju v lese vrhla armáda klíšťat, že jsme je tahat nestačili a ve finále jsem jedno úpěšně přetrhla tak, že kusadla zůstala v kůži v podpaždí a nešla vytáhnout žádným způsobem. Operovala jsem Wáju nejmíň půl hodiny, byl statečný, ale nakonec nám nezbylo než zajet na veterinu, kde nám pomohli a doporučili Frontline Spot-On roztok pro nakapání na kůži. Musím potvrdit, že je velmi účinný nicméně jsem nebyla ještě zcela spokojena. Po dalším hledání účinnějšího prostředku jsem vyzkoušela sprej Diffusil Jonathan V vitalizér srsti a kondicionér s antiparazitním účinkem s provitamínem B5, který je příjemný také svou nízkou cenou. Od té doby co jsem jej aplikovala, se blechy a klíšťata od Wáji drží v úctihodné vzdálenosti ačkoliv se Wája kamarádí se spoustou jiných pejsků a denně chodíme na procházky do přírody.
Vzhledem k tomu, že je Waldík citlivější na odčervovací přípravky, doporučil nám pan doktor další zajímavý a šetrný produkt. Jedná se také o roztok pro aplikaci na kůži Stronghold (stejné podání jako Frontline). Tento přípravek pejska šetrně odčerví a zároveň působí při napadení blechami (po dobu 2 měsíců stejně jako Frontline).

Čím ohrožují vnější a vnitřní parazité naše psí kamarády a tím i nás:

Vnější parazité psů a koček
Zdroj časopis Planeta zvířat a web stránky klíště.cz

Alergie na bleší kousnutí

Alergie na bleší kousnutí je nemoc, při které je hypersenzitivita (zvýšená citlivost) tvořena jako nadměrná odpověď organismu na antigenní materiál přítomný ve slinách blech.

Tato diagnóza se vyskytuje celosvětově a představuje nejčastější kožní alergické onemocnění psů a koček. Klinické příznaky "bleší alergie" u psů a koček jsou výsledkem svěděni a sebepoškozování. Můžou být celkem různorodé v závislosti od stupně senzitivity, velikosti bleší invaze, stadia nemoci (akutní, chronické) a také na případném konkurentním primárním (atopie) nebo sekundárním (bakteriální folikulitida - zánět vlasového míšku) onemocnění.

Klasické primární kožní léze u psů a koček jsou malé, svědivé zarudlé pupínky v místě blešího kousnutí. Dermatitida (zánět kůže) u psů má typickou lokalizaci v hřbetní bedrokřížové oblasti, tvořící typický trojúhelník. Léze jsou dále patrné v oblasti stehen, břicha, slabinách a také na krku, předloktí a při kořeni ucha. Při dalším působení blech jsou akutní primární léze rychle nahrazovány chronickými sekundárními příznaky jako spolupůsobení alergie, škrábání a kousání zvířetem (zarudnutí, zánět kůže, částečná nebo úplná alopecie - vypadávání chlupů). Častá je také sekundární seborhea (kožní maz), páchnoucí jako žluklé máslo. Dlouhodobé trvání nemoci vede k vytvoření heperkeratózních změn, rohovatění pokožky, jejímu hrubnutí a rozrýhování a k hyperpigmentaci - zvýšenému množství barviva ve tkáni.

Sání krve dospělou blechou může vyústit v mírné až těžké klinické příznaky. Kožní záněty a přenesené nemoci vyžadují dlouhodobou a často intenzívní veterinární péči. Zoonózy přenášené blechami jsou hrozbou pro lidi, zejména pro děti. Odblešení malých zvířat, výběr vhodného insekticidního přípravku a způsob jeho podávání by měl být uskutečněn podle druhu zvířete, jeho věku, velikosti invaze a s přihlédnutím na možnost reinvaze (nového napadení) a také důkladnou sanací prostředí. Jediným způsobem léčby a prevence vzniku alergie na bleší kousnutí je chránit zvíře před blechami.

Přípravky proti blechám většinou působí na dvě místa ve vývojovém cyklu blech. Přípravky působící proti dospělcům blech se řadí mezi adulticidy, látky účinné proti vývojovým stadiím blech se označují jako růstové regulátory hmyzu anebo růstové inhibitory. Pokud potřebujeme zvíře odblešit, je samozřejmě třeba zvolit adulticid. Účinnost adulcitidního přípravku je definována jako letální (smrtící) účinek přípravku na blechy přítomné na zvířeti v době jeho aplikace. Dnešní adulcitidy splňují dokonce dvě kritéria: rychlé usmrcení blech a dlouhotrvající účinek. Pro majitele zvířete je důležitý také jednoduchý způsob aplikace a bezpečnost přípravku. Spot-on formulace (sprayové přípravky) se díky adulticidní účinnosti a lehké aplikaci staly přípravky první volby při odblešení a jsou oblíbené u veterinářů i majitelů zvířat. Alergie na bleší kousnutí je stresující pro zvíře i pro majitele.

Slovníček pojmů:

adulticid - přípravek působící proti dospělcům hmyzu, alopecie - vypadávání chlupů, vlasů, dermatitida, ekzém - zánětlivé onemocnění kůže,
invaze - vniknutí, napadení
, folikulitida - zánět vlasového míšku, heperkeratóza - rohovatění pokožky, hypersenzitivita - zvýšená citlivost, hyperpigmentace - zvýšené množství barviva ve tkáni, letální - smrtící, smrtelný, milíiaria - potničky, výsev drobných puchýřků na kůži, vzniklých ucpáním vývodů potních žláz,
sanace - vyléčení, zde očištění, zbavení se příčiny
, seborhea - kožní maz, senzitivita - citlivost, symptom - příznak, zoonóza - choroba přenosná ze zvířete na člověka

Klíště obecné

Klíšťata jsou cizopasníci. Patří mezi roztoče a na světě se vyskytují stovky druhů. Vesměs jde o parazity, kteří ke svému vývoji potřebují krev. Během cyklu vajíčko - larva - nymfa - dospělec vystřídají několik hostitelů. Nejvýznamnější skupinou je čeleď Ixodidae, jejíž příslušníci se adaptovali na téměř všechny klimatické podmínky a rozličné biotopy. Zahrnují 650 druhů ve 13 rodech. Nejvýznamnější jsou klíšťata rodu Ixodes, Dermacentor, Rhipicephalus, Amblyomma, Boophilus, Otobius, Argus, Ornithodoros. U nás můžeme nalézt asi 17 druhů, pro člověka je však nejvýznamnější klíště obecné - Ixodes ricinus.  Jeho hostitelem je nejen člověk, ale i množství jiných živočišných druhů - od drobných hlodavců po velké kopytníky. 

Ixodes ricinus je na našem území nejhojnějším druhem - vyskytuje se na vlhčích loukách a pastvinách, v křovinách do nadmořské výšky 800 m. n. m. Hostiteli larev a nymf jsou plazi, drobní savci a ptáci. Klíšťata čekají na hostitele přichycená na vegetaci (na trávě, na keřích). Jak jsme se již zmínili, klíšťata jsou citlivá na vlhkost prostředí. Relativní vlhkost vzduchu je nejvyšší těsně nad zemí a směrem nahoru klesá. Z této skutečnosti vyplývá i rozmístění klíšťat číhajících na svého hostitele na vegetaci. Larvy, které jsou nejvíce citlivé na vyschnutí, čekají na hostitele, přichyceni na vegetaci, jen několik centimetrů nad povrchem půdy. Nymfy, které jsou již odolnější k vyschnutí, vylézají výše na vegetaci a dospělce, kteří jsou nejodolnější, nalezneme do jednoho metru nad povrchem. Není tedy pravdou, že klíšťata padají na svého hostitele z korun stromů.

U nás klíšťata přenášejí klíšťovou encefalitidu, lymeskou borreliózu, tularemii a Q-horečku. Z těchto nákaz jsou pro člověka nebezpečné především první dvě. Odhaduje se, že u nás je borreliózou promořeno až 20% klíšťat, encefalitidou kolem 1%. V ohniscích těchto nákaz je promořenost vyšší. Kromě člověka postihují tato infekční onemocnění také psy, kočky a některá hospodářská i divoce žijící zvířata. Průběh, komplikace i závažnost tohoto onemocnění je téměř stejná jako u člověka.

Lymeská borelióza u zvířat

K přenosu infekce je nutné, aby klíště bylo na kůži přisáté minimálně 24 až 48 hodin. Během té doby dochází k namnožení bakterií a jejich přestupu do slinných žláz klíštěte, odkud se slinami, které parazit během sání uvolňuje, přenášejí do organismu zvířete. Po proniknutí do hostitele se bakterie šíří v místě vpichu, množí se a přechází do krve a lymfy. Během několika týdnů dochází k rozsevu infekce do tkání a kloubů.

U   psů se lymská borelióza projevuje nejčastěji akutním zánětem kloubů. U postižených zvířat se objeví náhlé kulhání, bolestivost a otok jednoho nebo několika kloubů. Mezi další příznaky patří zvýšená teplota až horečka, apatie a nechutenství. K vzácným klinickým projevům onemocnění se řadí postižení srdce a ledvin a narušení nervového systému projevující se agresivitou, křečemi a změnami chování. Kožní změny v podobě zvětšující se zarudnutí se u psů vyskytují pouze velmi zřídka. Klinické příznaky se u psů objeví obvykle za dva až pět měsíců po napadení klíšťaty. U některých zvířat, stejně jako u člověka, probíhá onemocnění bez zjevných příznaků a nepozorováno přechází do druhé a třetí fáze nemoci, kdy je už obtížně léčitelné. Komplikace v pozdních fázích nemoci jsou převážně kloubní a neurologické. Pokud je borelióza neléčena včas, způsobuje chronické záněty kloubního aparátu, které, zvláště u větších plemen, přispívají ke kratší životnosti zvířete.

I když je původce Lymské boreliózy citlivý k poměrně širokému spektru antibiotik, je nezbytné užívat léčiva po dobu tří až čtyř týdnů, což může být, zvláště u velkých plemen psů, poměrně nákladné. Vhodnější je proto předcházet onemocnění účinnou a včasnou léčbou na základě laboratorního vyšetření. To probíhá stejně jako u člověka. Účinná antibiotika jsou doxycyklin, peniciliny (amoxicilin a ceftriaxon) a makrolidy (azithromycin).


  Klíšťová encefalitida - Jedná se o zánětlivé onemocnění mozku a mozkových blan, které způsobuje virus přenášený na člověka klíšťaty.
Limeská borelióza - Borelióza (Lymeská choroba) je nejzávažnější onemočnění přenášené klíšťaty. Způsobují ji mikroby rodu Borrelia. Po napadení infikovaným klíštětem jsou první příznaky pozorovatelné několik dní až týdnů po infekci. Typickým příznakem je červená skvrna s bílým středem (erythema migrans) v místě přisátí klíštěte, které může být provázeno horečkou, únavou, malátností nebo zvracením. Ve 20% až 30% procentech nákaz však žádné příznaky pozorovány být nemusí a nemoc přechází do těžko léčitelných chronických forem. Tato, již závažná onemocnění, se nejčastěji projevují jako chronické záněty kůže, záněty kloubů a šlach, nebo napadají nervovou soustavu (neuroboreliózy) a další orgány (srdce, oko).
Bartonelóza - Vzácnější bakteriální onemocnění přenášené klíšťaty a blechami především z koček a psů na člověka. Onemocnění vyvolávají mikroorganizmy rodu Bartonella. Nemoc postihuje většinou chovatele koček a osoby s oslabenou imunitou, u nichž může mít velice závažný průběh.
Ehrlichióza - Ehrlichióza je další infekční onemocnění přenášené klíšťaty. Původcem je bakterie Anaplasma phagocytophila, dříve nazývaná Ehrlichia p. (odtud název nemoci), která napadá bílé krvinky, proniká do nich, čímž snižuje jejich obrannou funkci a způsobuje horečnaté onemocnění nazývané lidská granulocytární ehrlichióza.

Babesióza - Jedná se o onemocnění přenášené též klíšťaty, které způsobuje prvok rodu Babesia napadající červené krvinky pacienta. Onemocnění je poměrně vzácné a trpí jím především osoby bez sleziny a se sníženou obranyschopností.
 

Přisáté klíště v žádném případě nezabíjejte pomocí jakýchkoliv olejů či mastí, které ho udusí. Ani klíště nemačkejte. Může totiž vyvrhnout obsah střev do rány, čímž se zvyšuje pravděpodobnost přenosu nákazy. Nejbezpečnější způsob odstranění klíštěte je za pomoci speciální karty se zářezy, která klíště pevně podebere a vytáhne bez rizika rozmáčknutí a vytlačení obsahu střev do rány jako při odstranění prsty nebo pinzetou. Místo zákusu poté vydesinfikujte běžným desinfekčním prostředkem. Klíštěte se nedotýkejte holýma rukama, mohlo by dojít k přenosu nákazy. Pokud chcete zjistit, jestli bylo infikováno, vložte ho do igelitového sáčku a odešlete na vyšetření (viz. http://kliste.cz/
Jestliže se nepodaří klíště vyndat i s kusadly, která zůstanou v kůži, není třeba propadat panice. Ze samotných kusadel již přenos infekce nehrozí. Tělo si s nimi poradí jako se zadřenou třískou, takže se vydrolí nebo vyhnisají. Ranku je třeba vydesinfikovat a sledovat, aby nedošlo k zanícení.  

Návod na požití karty:
Pomocí lupy v rohu karty se můžeme ujistit, zda se jedná opravdu o klíště. Karta má dvě velikosti zářezů - vybereme zářez podle velikosti klíštěte. Kartu přiložíme těsně k pokožce, táhneme směrem ke klíštěti, nabereme ho do zářezu a pokračujeme v tahu dále. Klíště se vytrhne buď i s kusadly, nebo bez nich- pokud zůstanou v kůži, není třeba je odstraňovat - vydrolí se nebo vyhnisají. Ranku pečlivě vydezinfikujeme. Pokud nás nezajímá, zda je infikováno nemocí přenosnou na člověka, spláchneme ho do záchodu.
Pro odstranění larev klíšťat (menší než 1 mm) je vhodnější použít navlhčenou vatovou štětičku a klíště s ní z kůže vyviklat.

Vnitřní parazité psů a koček
zdroj článek Odčervení psů a koček Veterinární kliniky Havlíčkův Brod

Odčervení (dehelmintizace) psů a koček patří k základním chovatelským úkonům. Správným a pravidelně prováděným odčervováním chráníme nejen svého psa a kočku, ale zabráníme i případnému nakažení lidí a dětí. Mnoho vnitřních parazitů je totiž přenosných ze zvířete na člověka - mají tzv. zoonotický potenciál.
Přestože je mezi chovateli psů známa problematika závažnosti střevních parazitů u psů, většina domácích mazlíčků není pravidelně odčervováno. Paraziti se přitom vyskytují u velkého množství zdravých jedinců, ale jejich přítomnost nemusí chovatel vůbec zaregistrovat. Pes, který je napaden střevními parazity,infikuje své okolí, protože se v jeho trusu nachází velké množství různých vývojových stádií červů. Někteří z střevních parazitů jsou přenosní na člověka a mohou způsobit závažná a těžko léčitelná onemocnění.

Odčervovací programy

Žádný odčervovací program nebude dobře fungovat, pokud nebudou splněny základní zoohygienické podmínky chovu. Zvířata se mají chovat v suchých a zpevněných výbězích, pravidelně odstraňovat trus, udržovat úměrnou koncentraci zvířat a celkovou čistotu. Zvířata je třeba krmit kvalitními dietami, což je důležité pro správný rozvoj imunity hlavně u mladých zvířat a nekrmit syrovým masem z neznámých zdrojů. Zvířata by měla být pravidelně očkována a rovněž vhodné ošetření proti vnějším parazitům by mělo být samozřejmostí. A samotní majitelé a chovatelé zvířat by měli dodržovat základní hygienu při styku se zvířaty, aby zabránili rozvoji případných přenosných infekcí.

Odčervovací program štěňat
Většina štěňat se rodí infikována nebo se brzy po porodu infikuje prostřednictvím mléka. Proto musíme odčervit celý vrh, i s matkou, a to opakovaně.

Chovná fena by měla být odčervena během krytí a poté až společně se štěňaty. Během březosti bychom se měli odčervování raději vyhnout, některé přípravky mají totiž prokazatelně teratogenní efekt (Drontal). Jediným přípravkem schváleným pro použití během březosti je preparát Stronghold.

První odčervení štěňat provedeme ve věku 14 dní, nejčastěji odčervovací pastou. Dále odčervujeme ve 14-ti denních intervalech až do věku 3 měsíců (tedy 4., 6., 8., 10. a 12. týden věku štěňat). Opakované odčervování je velmi důležité, abychom postupně zachytili všechny dozrávající škrkavky z transplacentárního a galaktogenního přenosu. Od 3. měsíce věku štěňat odčervujeme každé 3 měsíce – tj 3., 6., 9. a 12. měsíc věku štěňat.

Odčervovací program dospělých psů
U dospělých psů by se mělo odčervování provádět na základě koprologického vyšetření trusu každých 3 až 6 měsíců. Nejprve by se tedy měl vyšetřit trus. V případě nálezu vajíček parazitů je potřeba psa odčervit. Pokud je nález negativní, psa odčervovat nemusíme.

V praxi se však většinou psi odčervují preventivně bez koprologického vyšetření, v rozmezí 3 až 6 měsíců. Pokud jsou v přímo v trusu viditelní parazité nebo jejich články, je nutné po 14-ti dnech odčervení zopakovat.

Při stanovení frekvence odčervování musíme přihlédnout na využití psa (pracovní, lovečtí psi), zda je trvale doma či venku, v blízkosti hospodářských či jiných zvířat, počet psů v domácnosti, malé dítě v domácnosti apod.

Odčervovací přípravky (anthelmintika)
Odčervovací preparáty, které se používají k odčervování psů a koček, existují ve formě pasty, tablet a jako spot on. Liší se tedy způsobem aplikace, ale i svým odčervovacím spektrem. Po určité době používání by se měly preparáty obměnit, z důvodu možného vytvoření rezistence.

Pasta (Banminth pasta, Vitaminthe, ...) se používá především u štěňat a koťat. Většinou působí pouze proti škrkavkám, nikoliv proti tasemnicím. To by mělo být dostačující u mláďat, nikoliv u dospělců. Působí pouze jednorázově, proto musíme odčervování v pravidelných intervalech opakovat.

Tablety (Drontal, Cestal, Caniverm, Dehinel, Zipyran, Optivermin, ...) mají širokospektré působení proti mnoha vnitřním parazitům a používají se u dospělých zvířat asi nejčastěji. Opět působí pouze jednorázově a odčervování se musí v pravidelných intervalech opakovat.

Spot on (Stronghold, Advocate) je ampule s účinnou tekutinou uvnitř, která se aplikuje přímo na kůži mezi lopatky zvířete. Tyto preparáty působí delší dobu, obvykle 1 měsíc, a působí nejen na vnitřní parazity, ale také na mnoho vnějších parazitů.

Při podávání těchto preparátů je třeba řídit se radami veterinárního lékaře, případně dbát pokynů výrobce. Musíme respektovat hmotnostní kategorii zvířete, protože většina preparátů se podává na základě hmotnosti. Pokud bychom podali menší dávku, riskujeme vytvoření rezistence a tedy nižší účinnost preparátu. Z důvodu možného vytvoření rezistence bychom měli preparáty po určité době také střídat.

Nejčastější parazité psů a koček

Škrkavky

Toxokaróza = napadení škrkavkami. Nejčastějším a nejnebezpečnějším parazitem psů a koček je škrkavka. U psů parazituje škrkavka psí (Toxocara canis), u koček škrkavka kočičí (Toxocara felis). Obě jsou zcela běžně rozšířené ve vnějším prostředí a jejich vajíčka jsou velmi odolná. Ve vhodných, tj. vlhkých podmínkách, přežívají až 3 roky.

Problémy způsobují zejména při odchovu mláďat a nebezpečné jsou i z důvodu možné nákazy člověka, hlavně dětí. Naprostá většina štěňat a koťat je infikována škrkavkami - až 90%. Škrkavky jsou dlouhé od 6 do 18 cm, jejich tělo je na průřezu oválné a mají bělavou až nažloutlou barvu. Hostitel se nakazí vajíčky, ze kterých se ve střevě vylíhnou larvičky. Ty pronikají přes střevní stěnu do krve. Krví putují do jater, plic, průdušnice (tzv. enterohepatopulmonální migrace), kde působí dráždivě a nutí ke kašli. Jsou vykašlány, polknuty a opět osidlují střevo.

U mláďat mohou způsobit pneumonii, ztížené dýchání, kašel, ale zejména trávicí obtíže. Ve střevě odnímají živiny – výsledkem je apatie, zvracení, průjem, dehydratace a hubnutí. Při silné invazi škrkavek může dojít až k ucpání a následné ruptuře střeva, břicho takto postižených zvířat je zvětšené a bolestivé (škrkavkové břicho). Škrkavky dále vylučují neurotoxin ascaridin, který může způsobit křeče až ochrnutí. Při silných infekcích může dojít až k úhynu.

U dospělých psů putují larvy škrkavek přímo do různých orgánů (somatická migrace) a ve střevě se nacházejí zcela vyjímečně. U koček tato věková odolnost není tak výrazná, škrkavky tak mohou osidlovat střevo i u dospělých zvířat.

U psů se významnou měrou na přenosu uplatňuje transplacentární přenos. U fen, které mají larvy škrkavek uložené v různých orgánech, hlavně ledvinách, dochází vlivem hormonálních změn během březosti k uvolňování těchto larev do krevního oběhu. Ve 3. trimestru březosti (po 42. dnu) pronikají tyto larvy přes placenty do plodů, kde se usidlují v játrech. Po porodu pokračuje migrace do střeva a již třítýdenní štěňata mohou vylučovat vajíčka škrkavek. Po narození se uplatňuje i galaktogenní přenos, kdy se larvy škrkavek dostávají do těla štěňat kojením mléka od matky. Kombinací tohoto trasplacentárního a galaktogenního přenosu jsou infikováma všechna štěňata ve vrhu. U koček k transplacentárnímu přenosu nedochází, uplatňuje se pouze přenos galaktogenní.

Toxokaróza je významná zoonóza. Člověk se od psů a koček nakazí vylučovanými vajíčky. Vylíhlé larvy se ukládají v různých orgánech (larva migrant visceralis, LMV) - orgánová forma, zejména u dětí do věku 5 let, nebo se ukládají v očích – oční forma u starších dětí a dospělých. Na infekci člověka se více podílí Toxocara cati vzhledem k celoživotnímu vylučování vajíček, typickému kočičímu zahrabávání trusu, množství polodivokých koček a celkově menší úrovní péče věnované kočkám.

Napadení měchovci

Významnými vnitřními parazity psů a koček, kteří se vyskytují hlavně v chovech s vyšší koncentrací zvířat, jsou měchovci. Patří sem měchovec psí (Ancylostoma caninum), měchovec kočičí (Ancylostoma tubaeformae) a měchovec liščí (Uncinaria stenocephala). Poslední jmenovaný je nejčastější zástupce měchovců psů a koček u nás.

Měchovci jsou drobnější než škrkavky, měří pouze 5 až 18 mm. Mají ale výrazně vyvinuté kousací ústrojí se zuby, kterými poškozují sliznici tenkého střeva a způsobují zde krvácení. Část larev prodělává tracheální migraci – přes střevní stěnu putuje do plic a průdušnice, kde jsou vykašlány, polknuty a opět se dostávají do střeva.

Stejně jako u škrkavek dochází ke galaktogenní infekci a u Ancylostoma caninum je možný i transplacentární přenos. Navíc jsou měchovci schopni i perkutánní infekce (přes kůži), kdy může dojít k alergické reakci, dráždění a poškozování kůže.

Klinické příznaky infekce měchovci závisí na postiženém orgánu a na množství parazitů. Nebezpečná je hlavně galaktogenní infekce mláďat, kdy může dojít k jejich úhynům, i když matka je zcela v pořádku. Dále je to apatie, průjem s čerstvou, nenatrávenou krví, anémie, vyhublost a dehydratace. Změny na kůži se projevují hlavně na končetinách, hrudi a spodině břicha. Pozorujeme zarudnutí, ztrátu srsti, polštářky jsou zarudlé a bolestivé, drápy se deformují a praskají.

Měchovci představují nebezpečí i pro člověka. Pronikají kůží, nejčastěji na chodidlech, kde způsobují zarudlé, silně svědivé léze – symptom larva migrans cutanea (LMC).

Trichinelóza

Infekce svalovcem stočeným(Trichinella spiralis), případně dalšími druhy svalovců, není pro masožravce příliš patogenní. Psi jsou odolnější než kočky. Infekce je velmi nebezpečná pro člověka, kde je v případě nakažení možné až úmrtí. U nás byla vypracována velmi účinná opatření na ochranu zvířat a lidí, proto už nebyla několik desítek let u člověka zjištěna.

K nakažení dochází pozřením masa s larvami trichinel – střevní fáze, larvy následně pronikají do krevního oběhu – krevní fáze a krví se dostávají do svalů, kde se stočí a vytvoří cysty – svalová fáze.

Psi a kočky by se mohli nakazit syrovým masem neznámého původu, zvláště z divokých prasat, která nebyla veterinárně prohlídnuta. Larvy svalovců jsou zničeny důkladným vařením.

Tasemnice psů a koček

Nejběžnější tasemnicí psů a koček je tasemnice psí (Dipylidium caninum), která je přenosná i na člověka, tasemnice liščí (Echinococcus multilocuralis), měchožil zhoubný (Echinococcus granulosus) a různé tasemnice rodu Taenia.

Tasemnice mají dlouhé a ploché tělo složené z mnoha článků. Délka těla je podle druhu tasemnice od několika cm až po 5 m, záleží také na počtu tělních článků. Na předním konci těla se nachází hlavička s háčky a přísavkami, které slouží k přichycení na střevní stěnu. Zadní články, které obsahují zralá vajíčka, se oddělují a samostatně nebo s výkaly odcházejí z těla ven (bílo-růžové články velikosti cca 3 x 9 mm). K dokončení svého vývoje tasemnice potřebují jednoho nebo dva mezihostitele (např. blecha, různí savci, člověk).

Mezihostitelem tasemnice psí je blecha. Proto důležitým opatřením v boji proti tasemnicím je odblešení psa. Kočka nebo pes se nakazí pozřením této infikované blechy. Člověk se nakazí pozřením larválního stádia (např. náhodně s jídlem, při mazlení se zvířetem – pes či kočka člověka olizují). Pro dospělé psy a kočky nepředstavuje infekce touto tasemnicí vážnější zdravotní nebezpečí, riziko spočívá spíše v možném nakažení člověka. Ve střevě člověka se vyvine z larvy dospělá tasemnice, která produkuje vajíčka. Onemocnění se projevuje bolestmi břicha, zvracením a průjmem.

Tasemnice liščí a měchožil zhoubný jsou dalšími významnými tasemnicemi parazitujícími ve střevech koček a psů. Larvální stádia těchto tasemnic se usidlují v mnoha orgánech zvířat i člověka, jež se nakazili pozřením vajíček. U člověka se larva usídlí v různých orgánech (nejčastěji v játrech, plicích nebo mozku) a vytváří cystu, která může připomínat růst nádoru. Psi a kočky se nejčastěji nakazí pozřením hlodavců, kteří jsou mezihostiteli těchto tasemnic.

Rovněž pozřením infikovaných myší, potkanů a syrového masa se mohou psi a kočky nakazit dalšími tasemnicemi rodu Taenia.


 




 

 

 
TOPlist