Založit webové stránky nebo eShop

Komunikace se psem

Vývoj psa

Pes se vyvinul z vlčích předků před více než deseti tisíci let. Ve všech oblastech severní polokoule, kde vlk žil volně, si ho naši předkové ochočili. Od té doby žije a pracuje s člověkem. Přirozené povahové rysy vlka byly člověkem během řízené plemenitby podstatně změněny. Tak vznikly rasy, u nichž jsou některé schopnosti zvýrazněny. Byla vyšlechtěna plemena pro lov, pastevectví, k hlídání tábořišť či boj po boku člověka v průběhu bitev. Innuitové v Severní Americe vyšlechtili tažné psy, zvířata se silnými plecemi, která byla schopná tahat saně s těžkými náklady. Další plemena vznikla v Asii, počínaje velkými válečnými psy se silnou kostrou, jako jsou například mastifové, až po jemná společenská plemena - např. pekingští palácoví psíci. Psi se schopností rychle běhat byli šlechtěni ke štvání zvěře a vytvořili základ moderních plemen, jako jsou afgánský chrt, saluka a grejhaund. V jižní Asii byli vyšlechtěni také menší lovečtí psi - zpívající pes a dingo, kteří doprovázeli domorodé Aboriginály při osídlování Papuy Nové Guineje a Austrálie. Vlk byl ochočen i v Evropě. Psi podobní špicům pomáhali našim předkům v severní Evropě při lovu velkých divokých zvířat. Časem se vyvinula další lovecká plemena - irský vlkodav, psi ke štvaní vysoké zvěře a vyder, honiči a norníci (dnešními jejich potomky jsou teriéři). V Africe byli vyšlechtěni neštěkající basenžiové jako tiší průvodci lovců.

Úloha psa se stále vyvíjí a mění. V průběhu posledního století vznikly po celém světě kynologické kluby a existují v současné době více než čtyři stovky psích plemen, z nichž každé bylo vyšlechtěno pro určitý účel. Dnes však většina psů plní pouze jedno poslání - být společníkem člověka.

Psi byli vyšlechtěni k práci, k využívání duševních schopností a fyzické síly, ke schopnosti soustředit se a být ostražití. Ačkoliv je dnešním psům většinou poskytována veškerá péče a jsou chráněni před nebezpečím, vedou ve skutečnosti velmi nudný život. Jedním z důsledků nudného života je nárust počtu psů s problémovým chováním. Tyto problémy však nezavinili psi,ale my, protože jsme své miláčky dobře nevychovali. Je rozdíl mezi přirozeným chováním psů, jež lidé považují za nepřijatelné a získanými zlozvyky.

Jak pes uvažuje

Psi jsou v mnoha ohledech podobni člověku - myslí velmi logicky, pouze ve srovnání s člověkem jednodušeji. Potřebují společnost a duševní a fyzickou stimulaci, aby mohli rozvynout všechny své schopnosti. Stále se učí. Reagují na odměnu a když se nudí podléhají zlozvykům. Při výcviku můžete využít přirozené touhy psa po pohodlí, po hře a vlastním prostoru.
Plemenitbou byly u psů zdůrazněny některé z povahových rysů vlka, jiné byly naopak potlačeny. Lidé zpočátku šlechtili psy pro jejich povahové rysy a schopnosti, ale v posledních dvou desetiletích se hlavním plemenářským cílem stala velikost zvířete a typ a barva osrstění. Zvýraznily se tím také rozdíly v chování. Jednotlivá plemena mají specifické vzorce chování a některé typy psů jsou lépe disponovány pro výcvik než jiné.

Ochota podřídit se
Jen málo psů chce být vůdcem smečky. Převažující většina se cítí v bezpečí a spokojená, když ví, že smečku někdo vede. Výcvik štěňat k poslušnosti toto přirozené chování posiluje a učí je poslouchat povely lidí.
Techniky přežití
Aktivita psa směřuje k přežití - proto úspěšné slídění po jídle se bude stupňovat, pokud nezasáhnete a nebudete mu předcházet.
Psi hledají pohodlí
Psi mají rádi pohodlí stejně jako lidé. Jestliže štěněti dovolíte, aby sedalo ve vašem křesle, bude se domnívat, že je mu to dovoleno jednou provždy. Tomuto problému můžete předejít, poskytnete-li psovi jeho vlastní, pohodlný prostor. Zřídka kdy je nutné psa fyzicky trestat. Většina psů raději změní své chování, aby předešla i mírnému nepříjemnému trestu - například postříkání z vodní pistole ( vyhýbá se nepohodlí).
Osobní prostor
Psi, stejně jako vlci, instinktivně brání území smečky, k níž patří. Rozpoznají území patřící vlastní rodině, a budou je bránit.
Psychická stimulace
Pes potřebuje psychickou a fyzickou stimulaci. Poskytněte psovi hračky, aby si zvykl, že může žvýkat pouze některé předměty.
Společenský život
Pokud nebude štěně co nejvíce v kontaktu s jinými psy a nezvykne si tak na jejich společnost, bude se v dospělosti cítit bezpečně pouze ve společnosti lidí.

Fyzické aspekty
Zatímco velcí psi soutěží o potravu od narození a často ji považují za největší odměnu, menší psi nejsou z hlediska přežití na potravě tak závislí. Malá plemena psů byla vyšlechtěna aktivním výběrem menších jedinců z vrhů, která by patrně bez lidské pomoci nepřežila, a tak jsou ve srovnání s velkými psy vybíravější, pokud jde o potravu, a proto nemusí adekvátně reagovat na odměnu pamlskem.
Hustota srsti
Plemena s hustou srstí bývají samostatnější než plemena s řidší srstí, která vyhledávají kontak s člověkem pro pohodlí. Hustě osrstění dávají přednost samotě a to z prostého důvodu - aby jim bylo chladněji.
Sexuální rozdíly
Mozek psa je vlivem hormonů maskulizován již před narozením, a proto má již před pubertou tendenci rychleji růst a projevuje typicky samčí chování - chrání své území a snaží se dominovat. V pubertě, a znovu pak ve věku dvou let, může samčí chování gradovat, což často komplikuje výcvik.
Mozek feny je při narození neutrální a feminizuje se v pubertě. Samičí hormony mohou posilovat majetnické chování, střídání nálad a chutí i potřebu bránit vlastní pelíšek.
Kastrace provedená těsně před pohlavní dospělostí většinou zabrání změnám osobnosti zvířete.

Typy osobností

Každé plemeno má svůj vlastní obecný profil osobnosti, a zároveň je každý pes jedinečný. Každý typ psa lze vycvičit, ale ke každému je třeba jinak přistupovat. Schopnost učit se ovlivňuje také původ zvířete, zkušenosti z mládí i pohlaví. Nedostatek kontaktu s lidmi, izolace a nepříjemné zážitky s jinými psy v průběhu prvních měsíců života způsobují u štěňat problémy s chováním a častěji trpí nemocemi. Ideální proto je, získáte-li štěně od zkušeného chovatele. Vykastrovaní psi a feny mezi říjovými cykly se cvičí snadněji, zatímco nekastrovaní psi jsou obtížněji zvládnutelní. Nalezení psi, zejména dospělí, mívají často problémové chování. Pokud si chcete takové zvíře vzít (např. z útulku), musíte být připraveni věnovat spoustu času a energie poznávání jeho chování.

Dominance
Zejména samci se snaží být dominantní a průbojnější než feny. Dominantní pes bývá hůře cvičitelný. Dominanci dávají najevo zastrašovacími gesty, upřeným pohledem, vzpřímeným ocasem, případně i ceněním zubů a výhružným štěkotem. Při tréninku takového psa je vhodné využít pomoci profesionálních trenérů.
Submisivnost
Submisivní psy může výcvik k poslušnosti snadno vystrašit. Tito psi vyžadují při výcviku pomalejší tempo a jemný přístup, povely byste jim neměli vydávat příliš drsně. Submisivní psi se vyhýbají vizuálnímu kontaktu, stahují ocas mezi nohy, když jim pán vydává povel.
Manipulace
Někteří psi chytře ovládají své pány přestíráním bezmocnosti a podřízenosti. Takový pes se svému pánu vnucuje a dožaduje se chování nebo třeba odmítá podanou potravu. Tito manipulátoři jsou ve skutečnosti dominantními zvířaty, která zvládla rafinované metody při prosazení autority.

Idální je kompromis. Pes musí pochopit, že za určitých okolností má projevit svou přirozenou dominanci např. varovným štěkotem, ale za jiných okolností musí uposlechnout dostane-li povel.

Odhadování povahy psa

Většina lidí si vybírá psa zejména podle vzhledu, a nikoliv podle jeho povahy. Následkem je pes s problémovým chováním. Například zachránění psi z útulku jsou zvláště náchylní k problémům souvisejícím s pocitem osamění. Jestliže získáte psa staršího šesti měsíců, můžete jeho chování otestovat provedením několika cviků.

Nervozita
Přibližte se ze předu k psovi a udržujte s ním vizuální kontakt. Uvolněný pes bude mít z Vaší přítomnosti radost, zatímco nervózní pes bude štěkat nebo se křčit strachem
Obavy z rukou
Psa pohlaďte pod bradou a po hřbetě, přitom na psa tiše mluvte. Pes, který má strach z rukou bude uhýbat.
Ochota poslouchat
Reakce psa na základní povel, např. "Sedni", Vám prozradí, zda někdy absolvoval výcvik k poslušnosti. Jestliže pes neposlouchá, zjistěte ochotu k výcviku stlačením psa rukou, aby si sedl.
Agresivita psů
Seznamte psa s jiným klidným psem. Pokud se psi pouze zvědavě očichávají, Váš pes nebude mít pravděpodobně problémy s agresivními projevy k ostatním psům.

Úzkost z osamění
Ujistěte se, zda pes štěká nebo jeví známky úzkosti, když zůstane deset minut sám v místnosti.

Odstraňování zlozvyků
Abyste mohli napravovat zlozvyky psa, je nutné pochopit, jak vznikly. I když se zlozvyky od sebe liší, téměř všechny lze odstranit působením programu převýchovy.

Pravidla pro nápravu 

Je vždy snadnější problémům předcházet, než je napravovat. Například na předměty, které psy lákají nastříkejte hořký sprej.
Je důležité, aby pes porozuměl tomu, jaké chování je pro Vás nepřijatelné. Psa trestejte pouze ve chvíli, kdy se chová nevhodně. Při kárání mluvte na psa strohým  a přísným hlasem.

Ujistěte se, že pes respektuje Váš povel, dříve než přijme slovní nebo věcnou pochvalu. Pokud ne, vraťte se k základům výcviku poslušnosti.
Ujistěte se, že pes je stále pod Vaší kontrolou. 
Znemožněte psovi, aby měl ze svého nevhodného chování nějaké uspokojení. Leckdy to bude pro psa i mírným trestem.
V nápravě zlozvyků vytrvejte - odstranění může trvat několik týdnů.

Odměny a tresty

Při výcviku je třeba psa neustále povzbuzovat. Odměňujte ihned, stejně tak trestejte okamžitě po provinění. Vyvarujte se fyzických trestů.

Pamlsky - tento způsob odměňování funguje velmi dobře, je-li pes hladový. Podržte pamlsek psovi nad čenichem, abyste přilákali jeho pozornost. Nedovolte psovi, aby získal neplánovanou odměnu tím, že slídí v odpadcích po něčem k snědku. 
Příjemný dotyk - fyzické odměny jsou velmi důležité, proto psa odměňujte hlazením po bocích. Zpočátku kombinujte odměnění pamlskem se slovní pochvalou, postupně omezte pamlsky, ale vždy psa pochvalte pohlazením a vlídným slovem. Hlazení psa po hlavě je dominantním gestem, a proto by se nemělo používat jako odměna při výcviku.
Oblíbené hračky - zjistěte, které hračky má pes nejraději. Pro psa může být silným podnětem, ukážete-li mu jeho oblíbenou hračku. Má-li pes příliš hraček, bude se domnívat, že může cokoliv rozkousat. Dejte mu proto max. tři hračky, které nepřipomínají předměty v domácnosti.

Osamělý darebák - chová-li se pes nevhodně, izolujte jej od rodinné aktivity. je to vhodný trest, protože většina psů má ráda lidskou společnost. Izolace by měla trvat pouze několik minut, potom psa pusťte zpět do společnosti.
Strohá slova - Slovní povely doprovázené neočekávanými, nepříjemnými, ale neškodnými výchovnými prostředky, jako například proud vody z dětské pistole, patří také mezi účinné tresty. Oslovte psa jménem, abyste upoutali jeho pozornost. Nejlépe pes reaguje na krátké a ostré příkazy, provázené jasnými gesty rukou. Usmívejte se, jste-li potěšeni a mračte se, když pes úmyslně neposlechne Váš příkaz. Když psa trestáte, mluvte hrubším hlasem, zaujměte výhružný postoj, abyste při vydávání negativních povelů, např "Nesmíš", vypadali rozzlobeně. K ukončení příkazů zvolte jednoduchá slova jako např. "Hodný", "Volno" apod.

Problém při chůzi na vodítku

Tahání na vodítku může být způsobeno nudou, vzrušením nebo může být i průvodním jevem dominantního chování zvířete. Nedávejte psovi najevo svou sílu opakovaným přitahováním vodítka. Máte-li psa u nohy, vydejte povel "Sedni". Potom opět vykročte a vydejte povel "K noze". Tento postup opakujte vždy, když pes začne tahat. Jde-li pes u nohy, aniž by táhl za vodítko, odměňte jej pamlskem. Psa můžete také držet u nohy pomocí pamsků, hračky nebo slovních povelů jako lákadel.
Žvýkání vodítka - pro mladé a ostré psy jsou vodítka nové a vzručující hračky. Takoví psi se snaží vodítko chytat do zubů. Znepříjemněte psovi žvýkání vodítka tím, že je postříkáte hořkým sprejem. Pes bude potrestán nepříjemnou chutí.
Submisivní lehání - někteří psi si lehají na hřbet při vyjadřování podřízenosti, chcete-li jej dostat do pozice u nohy, jiní považují Vaši snahu za hru a válejí se hravě po zemi. Jestliže si pes lehá na hřbet, odstupte od něho a použijte hračku, abyste vzbudili jeho pozornost a přiměli jej vstát. 

Nikdy nepoužívejte vodítko k trestání psa.

Pronásledování vozidel, zvířat

Touha pronásledovat je součástí obvyklého psího chování. Psi přežili tisíce let svého vývoje, poněvadž pronásledovali a zabíjeli ostatní zvířata. Výběrovou plemenitbou lidé potlačili tento instinkt, ale u některých plemen a jednotlivců tento pud přetrvává - plemenné dispozice mají grejhaundi, arktická psí plemena, slidiči, teriéři. Tento instinkt je stimulován pohybem a zvýrazní se, když se k honičce přidají i jiní psi. Pronásleduje-li pes ujíždějícího cyklistu, mylně se domnívá, že jej zahnal, což považuje za okamžitou odměnu.

Náprava a prevence
Ve chvíli, kdy Vás cyklista míjí, vydejte psovi povel, aby si sedl a držte při tom v ruce pamlsek. Pes musí být na vodítku nebo dlouhé šňůře. Pokud se pes nesnaží cyklistu pronásledovat, odměňte psa. Dále můžete výcvik opakovat s použitím hračky pro odvedení pozornosti od cyklisty, který Vás míjí. Poté házejte psovi hračku v opačném směru, aby Vám ji přinášel zpět.

Pokud je to možné, seznamujte psa s kočkami a jinými zvířaty, např. hospodářskými, již v raném věku. Umožněte mu aby si je očichal a zabraňtě mu, aby je pronásledoval. Pronásledovací instinkty psa můžete dobře zvládat tím, že s ním budete hrát zajímavé hry na přinášení hraček. Pohrajte si s ním a pochvalte jej.
Stávající zvíře v domácnosti může nový přírůstek vyhánět, protože jej považuje za konkurenta, pokud jde o potravu a Vaši přízeň. Toto riziko snížíte tím, že budete obě zvířata krmit ve stejné době a v sousedních místnostech. Nebo můžete situaci řešit tím, že psa budete krmit na zemi a kočku na výše položeném místě. Když pes přistupuje ke kočce zvědavě, ale opatrně, odměňte jej slovně i pohlazením. Jestliže pes nemá sklony kočku pronásledovat nebo se k ní chovat nadřazeně, může být v této dvojici dominantní kočka.

Agresivita vůči psům

Dominantní agresivita je nejčastěji orientována proti příslušníkům stejného pohlaví. Bývá to spíše problém psů - samců než fen a projevuje se častěji u některých plemen než u jiných (dobrmani apod.). Tato forma agresivity se  s největší pravděpodobností projeví, když je pes na svém území. Bývá to důsledek nevyváženosti pohlavních hormonů, nedostatečného zapojení do společnosti psů. Je větší pravděpodobnost, že spolu budou bojovat psi podobné velikosti, věku a téhož pohlaví. Ve většině případů předchází boji psů agresivní postoje, vztyčený ocas, intenzívní soustředění a vrčení. Pokud se jeden ze psů v této fázi nevzdá, bude následovat boj, během něhož pes pravděpodobně pokouše kohokoliv, kdo se do rvačky zamíchá. Někteří psi agresivně brání své pány. Tah vodítka stimuluje pocit agrese. Pes si bude spojovat pocit omezení na vodítku s agresivitou, zatímco bez vodítka nemusí agresivitu projevovat. Snaha udržet psa na krátkém vodítku může nakonec situaci vyhrotit. Násilné přitahování bude navyšovat jeho agresivitu.
Samičí hormony zvyšují u některých fen mateřskou agresivitu. Feny se stávají podrážděné, majetnické k hračkám, kostem a intenzívně chrání svůj pelíšek. Kastrace snižuje intenzitu samičí agresivity, ale nikoliv všechny její formy.

Náprava a prevence
Trénujte na dlouhém vodítku cvik přivolání pro oblíbenou hračku. Nejprve v klidném prostředí, následně v otevřeném prostoru s jiným psem na dohled. Každý den zmenšujte vzálenost mezi psy a svého psa odměňte za klidné chování. Naučte psa aby si zvykl na náhubek. Při vzniku možné agresivní situace otočte psovi hlavu stranou, aby se nemohl na svého soka dívat, přilákejte jeho pozornost oblíbenou hračkou a vydejte povel, aby si sedl. Psa za dobré chování pochvalte.

Kousání ze strachu

Kousání ze strachu má jiné příčiny než agresivní chování. Psi s takovým problematickým chováním často trpí malou sebedůvěrou. Takový pes je bojácný a pravděpodobně se bude schovávat za svého pána. U některých psů spočívá problém v jejich neodpovídajícím zapojení do společnosti. Například u německých ovčáků to může být i genetický problém.
Strach z jiných psů může být důsledkem nedostatku zkušeností s jinými psy v raném věku nebo přílišné péče majitele, dále v důsledku dřívějšího vylekání nebo pokousání jiným psem.

Pes vysílá často smíšené signály. Může se schovávat za svého pána s ocasem staženým mezi nohama, aby ve chvilce vyrazil provokativně kupředu. Vyjadřování Vaši autority během výcviku bude snižovat sebedůvěru vašeho ustrašeného psa.

Náprava
Budete potřebovat pomoc přítele. Psa veďte na vodítku a Váš přítel by měl od Vás odcházet s pamlskem v ruce. Dovolte psovi, aby se k příteli přiblížil a vzal si pamlsek z jeho otevřené dlaně. Přítel by neměl na psa mluvit a měl by klečet zády k psovi, aby nedošlo k vizuálnímu kontaktu. Tyto kroky několikrát zopakujte a postupně bude přítel natáčet tělo k psovi. Stále by však nemělo dojít k vizuálnímu kontaktu. Po úspěšném několikadenním procvičování uvedné kroky opakujte, ale Váš přítel bude nyní klečet čelem k psovi. Jděte se psem k příteli, který by měl setrvat na místě otočen obličejem ke psovi, ale měl by se vyhýbat vizuálnímu kontaktu. Psovi nabídne pamlsek a couvne. Když si pes vezme pamlsek, pochvalte jej a pohlaďte po těle. Pokud se pes chová po několikatýdenním opakování již důvěřivě, Váš přítel by měl psa pohladit po bocích dříve, než mu dá pamlsek. Stále se vyhýbá pohledu do očí.

Strach ze psů napravujeme s pomocí přítele, který vlastní klidného psa, se kterým jděte na procházku do volného prostoru. Najděte vzdálenost, na níž Váš pes nejeví strach z přítomnosti jiného psa. Pokud se pes chová uvolněně, odměňte jej pamlsky a svou přízní. Každý den zkracujte vzdálenost mezi oběma psy, dokud nepůjdou nebojácně vedle sebe.

Nervozita

Nervózní chování je nejčastější u malých plemen a psů, kteří byli jako štěňata izolováni. Neočekávaně se také projevuje u mnoha psů např. v situacích kdy je bouřka, střelba, hlučná auta, ohňostroje.  Psi se lekají, když vidí pohybující se předměty, které neznají, např. skateboardy, bojí se lidí s berlemi nebo na invalidních vozících. Psi žijící v rodinách, kde nejsou děti, se často bojí kočárků.  Nervózní psi se mohou bát rukou. Chtějí sice lidi pozdravit, ale bojí se jejich rukou, a tak stydlivě uhýbají. Velice nervózní submisivní psi se podřízeně válí na zádech, jsou-li vystaveni situacím nebo požadavkům, které je vystraší, dokonce přitom močí. Pokud se tak pes chová při výcviku, byli jste na něj příliš tvrdí. V této situaci se psa nedotýkejte, protože by se mohl ještě více vystrašit.

Náprava
Přirozenou reakcí majitele nervózního psa je uklidňovat jej a zbavit jej příčiny jeho strachu. To však může ustrašenost psa jen posilovat, protože pozná, že když se chová nervózně, majitel jej odmění fyzickým kontaktem, laskavými slovy a pamlsky.  
Zaznamenejte si na magnetofon zvuky, které psa straší. Nejdříve zvuky přehrajte tiše a psa odměňte, že neznervózní. V průběhu několika týdnů postupně zvyšujte hlasitost přehrávky, dokud nejsou zvuky stejně intenzivní jako ty, které psa straší.
Na podlahu těsně vedle kočárku položte lákavé sousto. Před výcvikem psa nekrmte, aby měl na pamlsek chuť.  Po několika lekcích výcviku by měl pes být ochoten brát si pamlsky zpod kočárku.  Pokračujte ve výcviku a pod kočárek dejte misku s potravou. Během nápravného cviku občas pohněte kočárkem a psa pochvalte, že se nebojí.
Strach z rukou lze řešit položením dlaně s pamlskem před psa na zem. Vy přitom klečíte proti a není mezi Vámi a psem vizuální kontakt. Pokud pes ochotně bere potravu z Vaší dlaně, zkracujte vzdálenost mezi ním a Vámi a přesuňte se na místo po jeho boku.
Leži-li pes submisivně na zádech, poklekněte k němu, abyste se dostali na jeho úroveň a obnovili tak jeho sebedůvěru. Pomocí oblíbené hračky jej nalákejte, aby vstal. Hra s přinášením hračky umožní psovi opustit submisivní polohu, aniž byste se ho dotýkali. To by totiž způsobilo, že by se cítil ještě podřízenější. Pokud se pes převaluje na zádech a močí, když jej zdravíte, nevšímejte si jej, dokud se neuklidní.


Hlídání

Majetnické chování se nejčastěji vyskytuje u dominantních psů. Genetické předpoklady mají také jednotlivá plemena. Například teriéři se chovají majetnicky k potravě, hračkám i místům odpočinku. Přibližuje-li se majitel k misce, pes majetnicky a výhružně vrčí. Pes cítí, že je vůdcem smečky a vůdci brání svůj majetek, o nějž se s nikým nedělí. Pokud odstoupíte zpět, když pes vrčí, zvíře pozná, že jeho chování je účinné. To mu dodává odvahu k tomu, aby se takto choval častěji. Někteří psi si hlídají hračky a odmítají je vydat. S takovými psy se o jejich hračky nepřetahujte, budou se snažit vždy vyhrát. Protože lidé oceňují ochranu, kterou psi poskytují, chovají se někteří psi přehnaně majetnicky ke svým majitelům, zejména jsou-li opačného pohlaví. 

Náprava
Pes je na vodítku, které bude držet jiný člen rodiny nebo Váš přítel. Psa před cvičením nekrmte. Nabídněte mu misku s malým množstvím potravy, například rýži, místo plné misky chutného jídla. Psa nechte misku očichat. Zatímco Vás pes pozoruje přidejte trochu masa. Opakujte při každém krmení a za několik dnů bude mít pes radost, když se k jeho misce přiblížíte.
Nedovolte dominantnímu psu sedět na místech, kde sedáte Vy. Problém řešte opakováním základních povelů, bez zbytečných afektů. Nikdy dominantního psa netahejte za obojek, mohl by Vás kousnout. Psa držte na vodítku a nechte jej vyskočit na křeslo. Povelem "Dolů" vyzvete psa, aby křeslo opustil a odměňte jej pamlskem. Zpočátku bude asi třeba mírně trhnout vodítkem.
S pamlskem v jedné ruce a hračkou v druhé povzbuzujte psa, aby si hračku vzal. Vydejte povel "Dej", a když pes hračku pustí, odměňte jej slovy a pamlskem.
Stane-li se k Vám pes příliš majetnickým, držte jej při příchodu hostů na vodítku. Host by měl přinést s sebou do bytu několik pamlsků, které připravíte u dveří. Když vstoupí do bytu, přikažte psovi, aby se posadil a zůstal. Poučte hosty, aby se psem nenavazovali vizuální kontakt, pouze si sedli k němu na bobek a nabídli mu pamlsek.

Rivalita mezi psy

Žárlivost a rivalita se nejčastěji objevují u psů stejného pohlaví, velikosti, věku a povahy. Psi se mohou hašteřit o kosti, místa na spaní nebo o pozornost svého pána. Psi se nedělí o oblíbené předměty. Proto by měl mít každý pes vlastní pelech a misku na jídlo. Miska na vodu může být společná. Některá dominantní plemena, jako jsou dobrmani, v sobě mají více sourozenecké rivality než ostatní. Vykastrováním submisivního psa se zvýší rozdíl mezi dvěma psy - samci ve stejné domácnosti.

Prevence
Dominantního psa zdravte jako prvního. V psím světe neexistuje demokracie. Pokud Vám psi dají najevo, že jeden z nich je nadřízený, měli byste jejich vztah vzít na vědomí a vůdce zdravit jako prvního. Snížíte tak potřebu domonantního psa projevovat autoritu.
Rivalitu psů snížíte tím, že je budete krmit společně. Zajistěte však, aby se na sebe nemohli dívat. Dominantnímu psu dejte misku jako prvnímu. S příchodem nového štěněte krmte staršího psa stejně často jako štěně, ale nezvětšujte mu množství potravy než je jeho vhodná dávka na den.
Kosti jsou předměty, o něž vzniká nejvíce hádek. Nezáleží na tom, kolik kostí psům dáte - pes bude chtít vždy kost toho druhého. Předejděte těmto problémům tím, že psům nebudete dávat žádné kosti nebo jim je budete dávat v oddělených místnostech.
Pokud mají psi podobné povahy a nejsou patrné známky dominance žádného z nich, vydejte oběma například povel "Sedni" a oba psy odměňte současně. Psi se naučí být poslušní, když jsou spolu.
Dopřejte psovi bezpečí vlastního pelíšku. Nedovolte, aby ležel jeden pes na místě jiného. To by mohlo vést ke sporům.
Když není nové štěně přítomno, mírně přehlížejte staršího psa. Dá si tak do souvislosti přítomnost štěněte s Vaší zvýšenou pozorností.
Štěňata mohou být zábavná, ale také únavná. Vytvořte zábranu, kterou štěne nepřeskočí, ale přes kterou bude moci starší pes uniknout když bude unaven z neustálého obtěžování štěněte.

Nuda

Psi jsou společenská zvířata žijící ve smečkách a jejich smysly, mysl a těla potřebují stimulaci. Pokud se vrátíte domů a uvidíte spoušť, kterou pes způsobil, nemyslete si, že se Vám pomstil za to, že zůstal doma sám. Psi nemají schopnost promyšleně škodit. Vytí, hrabání, ničení, skákání a rytmické kolébání se vpřed a vzad, značkování močí, to všechno jsou známky úzkosti. Problémům souvisejícím s nudou můžete předcházet tím, že psu umožníte, aby uspokojil své duševní a tělesné potřeby přirozeným způsobem.
Vlčí štěňata vyjí, aby připoutala pozornost svých matek. Ze stejného důvodu štěká a vyje i znuděný, frustrovaný a nestimulovaný pes - chce připoutat pozornost svého majitele, když je ponechán o samotě.
Zatímco někteří psi hrabou, aby si schovali kosti nebo aby si připravili chladivý dolík, v němž budou ležet, mnozí psi hrabou jen z frustrace.
Psi mohou být velmi destruktivní. Seškrabávání tapet, ničení bytových doplňků, oblečení, koberce, vybavení auta - takové chování je nejčastější u necvičených a nejistých psů, zvláště u zachráněných, kteří jsou psychicky závislí na svých majitelích.
Znuděný pes může bavit sám sebe poskakováním, aby viděl přes plot.

Prevence
Dříve než psa zanecháte doma samotného, poskytněte mu dostatek duševních a fyzických podnětů. Unavení psi budou štěkat, hrabat a ničit méně než psi s přebytkem energie. Poskytněte psovi příležitost k pohybu, prozkoumávání, slídění a značkování. Neizolujte psa od jiných psů.
Když necháváte psa doma samotného, dejte mu oblíbenou hračku, kterou chvíli mněte v ruce, aby na ní ulpěl Váš pach. Pes se bude cítit bezpečněji.
Psi jsou méně aktivní s plným žaludkem. Proto krmte psa ráno, ponecháte-li jej samotného během dne.
Psi by neměli zůstávat doma samotni po celý den. Pokud můžete, vezměte psa s sebou do práce nebo využijte pomoci přátel či profesionála, kteří mohou jít se psem na procházku.
Prověřte chování psa tím, že jej necháte samotného v místnosti s hračkou. Po několika minutách se vraťte a pochvalte psa, že neštěkal nebo nehrabal u dveří. Opakujte cvičení v různých místnostech, dokud pes nebude bez projevů úzkosti.
Psa vždy opouštějte klidně. Zatažení záclon a puštěné rádio nebo televize utlumí rozptylující zvuky zvenku.
Na místa, která pes pravidelně ožvýkává, můžete aplikovat hořký sprej.
Zabránit psovi ve vyskakování na plot nebo v hrabání podél plotu můžete položením jemného pletiva podél paty plotu. Oka pletiva musí být dostatečně malá, aby jimi pes neprostrčil tlapku. Dále je možné navléct na šňůru několik plechovek a zavěsit ji cca metr nad zemí a asi třicet cm od plotu. Bude-li pes vyskakovat, dotkne se plechovek a jejich rachot jej okamžitě ukázní.
Pokud pes - samec přehnaně štěká, hrabe, toulá se nebo ničí věci, zvažte možnost kastrace.
Psa kárejte pouze tehdy, pokud jej skutečně vidíte, že se nevhodně chová. Nikdy tak nečiňte s odstupem. 

Vzrušené chování

Psi si někdy navyknou chovat se v rozrušení divoce. Hystericky štěkají, honí se za vlastním ocasem, hryžou kamení, nepřirozeně si vykusují srst a dožadují se zvednutí. Mnozí psi se chovají jako poplašná zažízení. Někteří psi, například teriéři, pudlové a lhasa apso, však přehnaně štěkají dokud se nenaučí ovládat. Štěkání se často stane rytmickým a pravděpodobně přestane pouze na chvíli na povel majitele psa. Při hysterickém výkřiku "Ticho" může pes nabýt dojmu, že se jeho pán k jeho štěkotu připojuje. Ne každé štěkání je vynuceno. Štěkání je většinou zcela obvyklé a přirozené. Psi nás i jiné psy takto zdraví nebo je to poplašné znamení, štěkají výhružně nebo se prostě dorozumívají. Závadou je pouze nekontrolované nadměrné štěkání.
Někteří psi, zvláště bulteriéři se v rozrušení honí za svým ocasem. Takové chování bývá geneticky zakódováno a je pro psa uspokojující. Pokud se tomuto zlozvyku neodnaučí, jeho frekvence narůstá.
Psi, kteří se necítí bezpeční, se mohou chovat hystericky, dokud je nezvednete. Takové chování se nejčastěji vyskytuje u závislých psů, zvláště ocitnou-li se v  novém prostředí. Když psa nezvednete, jeho dožadování se bude stupňovat a chování se stane chronickým, poněvadž adrenalin, který se v takové situaci uvolňuje, působí na psa jako odměna.
Štěně zdraví svou matku vyskakováním, aby mohlo olíznout její tvář. Psi, zvláště dospívající ve věku šesti až osmnácti měsíci, se někdy snaží dělat lidem totéž. Obyčejně je tato činnost vyvolána vzrušením. Labradoři a pudlové mají sklon vyskakovat si pro polaskání, rotvajleři chtějí dokázat svou dominanci. Někteří psi častěji vyskakují na děti než na dospělé. Tváře dětí jsou blíže a děti projevují více vzrušení. vyskakování může být stimulováno návratem domů, zvednutím vodítka nebo příchodem domů.
Nadměrné olizování předních tlapek může být projevem psychické poruchy, podobně jako u lidí nutkavé mytí rukou. Tyto problémy jsou zvláště časté u labradorů a dobrmanů. Při nadměrném olizování předních tlapek se poraďte s veterinářem.

Náprava
Vraťte se při výcviku k povelům "Štěkej" a "Ticho". Požádejte přítele o pomoc, aby zazvonil u domovních dveří, když budete se psem cvičit. Někdy je ke zvládnutí psa třeba užít dramatičtějších gest. Když pes štěká, stříkněte mu do tlamy nejedovatou a nedráždivou tekutinu nepříjemné chuti. Dejte pozor, abyste mu nestříkli do očí. Pokud pes přehnaně štěká a nepřestává, uchopte jej za nátylek, přimějte jej k pohledu do očí, rychle a rozhodně s ním zatřeste a přikažte "Ticho".

Odveďte pozornost psa, který se honí za svým ocasem, k jiné příjemné činnosti. Jestliže problém přetrvává, poradtě se s veterinářem.
Ignorujte okázalé vítání a projděte kolem psa, aniž na něho pohlédnete. Při odstraňování zlozvyku vyskakování byste měli začít opakováním základních povelů "Sedni" a "Zůstaň". Při vstupu do místnosti psovi přikažte, aby si sedl. Nezvyšujte hlas a nemávejte rukama - držte je podél těla, protože tyto činnosti psa stimulují  k vyskakování. Když si pes sedne, odměňte jej. Pokud pes na hosty trvale vyskakuje, připněte jej na vodítko a vydejte povel "Sedni". Pes dostane od hosta pamlsek pouze tehdy, když při jeho příchodu bude poslušně sedět.
Nikdy psa nekrmte u stolu a ignorujte jeho dožadování - vyskakování, olizování, štěkání, kňučení.

Problémy v autech

Někteří psi se rádi vozí autem, protože jízda je pro ně zážitkem a často končí setkáním s jinými psy, procházkou, výcvikem. Jiní psi však trpí kinetickou nevolností, a tak jízdu autem rádi nemají.

Možná řešení různých problémů
Snažte se svého psa brát na časté krátké vyjížďky, aby si na auto zvykl. Pokud pes v autě slintá nebo trpí nevolností, nekrmte jej před jízdou. Chraňte si vnitřek auta před znečištěním vhodnou dekou či potahem.
Přilákejte psa do auta pamlskem nebo hračkou, před začátkem cesty jej však příliš nerozrušujte. Nejprve dejte psovi do auta hračku a misku s potravou (netrpí-li nevolností). Tím si dá do souvislosti cestování autem s příjemnými činnostmi. Před cestou misku s jídlem odeberte. Jestliže pes v autě přehnaně štěká, měl by u něho někdo sedět a zklidńovat jej povelem "Ticho". Pokud pes přestane štěkat, odměňte jej pamlskem nebo hračkou.
Ponecháte-li psa v autě samotného, může hrabat nebo poškodit žvýkáním vnitřní vybavení auta. Postříkejte čalounění a bezpečnostní pásy nejedovatým hořkým sprejem a dejte psovi na žvýkání hračku. Psovi můžete dát náhubek, abyste předešli přílišnému štěkání a destruktivnímu chování. Dále je vhodné psa ukotvit bezpečnostním pásem pro psy, aby se omezil jeho pohyb. Při jízdě tak pes nerozptyluje řidiče a také se zmenší riziko úrazu při nehodě. Psi vycvičené k pobytu v kleci je možné při cestách převážet v přepravní kleci. Klec zajišťuje bezpečnost, omezuje destruktivní chování. Vždy je vhodné aby měl pes ve své kleci oblíbenou hračku.

Nezapomeňte
Nikdy nenechávejte za teplého počasí v autě psa bez dozoru. Ani parkování ve stínu s pootevřeným oknem není zcela bezpečné. Psi mohou jen částečně regulovat výdej tepla z organismu a proto mohou v důsledku přehřátí utrpět nebezpečný úpal. Vhodná je sluneční clona připevněná na okně, která se také hodí pro uklidnění nervózních psů - zabraňuje jim ve výhledu a jízda se pro ně stává přijatelnější. Zvláště při dlouhých cestách mějte v autě vždy zásobu pitné vody. Po několika hodinách jízdy byste měli zastavit, aby se pes napil a vyvenčil.

Stravovací zlozvyky

Pes se ihned po příchodu do nového domova musí naučit přijímat potravu pouze ze své misky. Krmením až poté, co se najedli lidé, jej učíte, že musí respektovat Vaše povely a Vaši nadřazenost. Nenechávejte jídlo na místech dosažitelných pro psa, ani psa nekrmte u jídelního stolu. Dáváte-li psovi pamlsky od stolu pouze příležitostně, je to ve skutečnosti horší, než kdybyste jej od stolu krmili pokaždé. Trvalé zvyky lze změnit snadněji než příležitostné. Vycvičte psa, aby si bral potravu jen tehdy, když mu dovolíte. Vydejte povel, aby si sedl dál od stolu, když mu připravujete jídlo. Položte krmení na podlahu, ale psa nechte sedět, dokud jej neuvolníte povelem „Vezmi“ nebo „Volno“.
Pes instinktivně vyhledává potravu a je pro něho odměnou najít něco chutného a sežrat často i to, co lidé obvykle považují za odpadky. Pokud pes pátrá po zbytcích potravy odpadkovém koši, připravte takovou situaci, kdy bude slídit ve vaši přítomnosti. Začne-li pes slídit, vydejte povel „Nesmíš“. Odpadky udělejte pro psa méně lákavé tím, že nádobu i s pevně přiklopeným víkem postříkejte nejedovatým hořkým sprejem. Nechte psa, aby postříkanou nádobu prozkoumal.
Některá malá plemena odmítají jíst potravu, kterou jim nabídnete. Zdravý pes nebude hladovět, má-li k dispozici potravu. Dejte psovi potravu na deset minut a pak odstraňte zbytky. Opakujte cvičení vždy s menším množstvím, dokud pes všechno nesní.
Slídění po výkalech býložravců – koní, králíků a vysoké zvěře, je pro některé psy, např. labradorské a zlaté retrívry, přirozené chování. Nejde o nechutný zvyk, ale ve skutečnosti mohou být zvířecí výkaly pro psy výživné. Použijte povely základní poslušnosti – „Nesmíš“a „Pusť“, pokud má pes o zvířecí výkaly zájem.
Požírání výkalů jiných psů nebo svých vlastních je zlozvyk podstatně nebezpečnější, protože pes se může nakazit střevními parazity. Může se také přemnožit populace bakterií ve střevech, což způsobuje chronický průjem. Po svém psu výkaly vždy ukliďte. Pro nácvik překonávání tohoto zlozvyku však můžete nechat na místě čerstvou stolici, kterou pokapete ostrou kořeněnou či pálivou omáčkou nebo kořením (chilli).

 









 

 

 


 

 
TOPlist